Odoj kaj o khamoro labolas sar preko ďives, avka raťi, sja jek familija- fajto. Dživenas paťivalone, u šoha na čorenas. Maškar ala roma dživenas jek familija-fajto, u sja len jek čhaj. Nasle bachtale, mer muja lenge kijaraťatar ži raťaha o rom. Niko na džanelas sostar, vaj so leske sja, mer o rom sja sasto u mek na aso phuro. Leskeri romňi oda bare erďavone lija, u bare rovlas. Našťa andro veš so sja upralo roma, peja pro poki pri phuv u bare kezdinďa te roven. Pro baro roviben, ale ke late te o zveri andalo veš. Pašjile ke late pri phuv, u rovenas laha. Sar pe avri ruňa, khosťa o jakha, u polokore pe keňa khere. Cele dromeha peske phenelas: ,,Ma buter na rova! Na kera mira čhake mek bareder pharipen pro jiloro! Dživaha dureder sar pe dela.“ Khere aja avri ačhaďi, pašjija pro vodro-haďos, u suťa. Kanak raťaha ušťija, geja valeso te richtinen la čhake te chan. Kedlas pe andro gav, ma džalas het, no phenďa peske hoj ušťavla mek la čha.
„Ušťi upre mri čhaj, me džav andro gav ki gadži. Te chan tuke richtinďom pri kafiďi- skamin, u o dilo ker tu! Tena ovas bokhale!“ Te iš bare hangoha vakerlas, la čha nadžanlas te ušťaven. Geja ke late, razinďa la, te ušťavel la čha. Akor čak dikhja hoj lakeri šukar čhaj hin muji. „Deloro miro, Evička miri, ušťi!“ razinelas laha. ,,Baro Del, joj hiňi muji!“ Našťa avri u cele dromeha vičinelas pro celo kirlo. „Romale mire, muja mange miri šukar čhaj! Šegitinen mange, nadžanav so sjom te keren! Muja miri šukar Evička!“ O roma avri naškerde andal pumare cikne kherora, u našnas ki muji Evička. Gele te dikhen, ši oda hin čačo, so i romňi vičinkerel. Gondolinde pumenge, hoj i romňi diliňija olestar hoj le rome parunďa. Na paťanas oleske, hoj mujas te i čhaj? No sar dikhle hoj i čhaj čačone muja, ačhile bi laveskero.
„Ada talam nane čačo, angil ďiveseste parunďam le rome, akana sjam te parunen la čha? Vakerenas o roma maškar pumende.“
Aja i raťi, u i romňi na ikerďa avri korkori la muja čhaha andro kher. Megin našťa andro vešoro so sja palo roma. Odoj peja pro poki u kezdinďa bare tme roven. Prejďinďa valesavo idejo, u ale ke late megin o vešune zveri, so la šunde sar rovel. Garude pumen, u šunkernas sar rovel. Sajinenas la, sar šunde ko lake megin muja. Oda roviben šunďa tme i vešuni kirajka. Geja pašeder, u šunkerlas sar rovel. „Baro Del, soske man avka mares? So kaske kerďom? Angutno mange lijal le rome, so mange bare but šegitinla! Parunďom le angil jekhe ďiveseste, no tuke oda sja frima, akana mange lijal mira terňa, šukara u jekha čhajora, so mek sja celo dživipen angil late! Soske man avka bare Deloro mares? De mange valesar te džanen so kerďom! Te deha pale mira čhajorake o dživipen, kera so kameha, te dav so čak kames!“ Akor džanďa le vilengeri kirajka, soske avka bare rovel i romňi. Sajinďa la romňa, u vašoda peske phenďa, hoj la romňake šegitinla. Ačhija angil i romňi u phenďa: „Romňi, o Del tuke akana na šegitinela! No me tuke šaj šegitinav. Šunďom savoro so pe tuke ačhija. Šunďom tiro roviben te akor, kanak tuke muja o rom. Šaj tuke šegitinav, no nela oda hijabaske! Šunďom sar phenďal, hoj kereha savoro, te kereha savoro so tutar kamla o Del. No nela oda o Del, no me, le vilengeri kirajka!“
Na dur lendar sar ačhenas, džalas i pataka, so ulavlas o veš pro jepaš. Pro jek odalo le vešeske, sja la kirajkakero so sle o vešune džuvja, o aver odalo pri pataka, sja le vilengera kirajkakero. Nisostar ništ, pe sikaďa i kirajka pro aver odalo la patakake, le vešune džuvjengeri kirajka. U bare hangoha phenďa: „Kirajka pro vešune vili, kerďal so nasjalas tme keren. Tu džanes, sar sjam dovakerde. U tu proda biskerďal? Tu proda ma biskerďal?“
Akor le vilengeri kirajka visajija u phenďa: „Hin tut čačo, vešune džuvjengeri kirajka, no kamjom te šegitinen ala čora romňake. Duj ďives so lake muja o rom, parunďa le, u akana lake muja i teňi, šukar, no koda mek jek čhaj so la sja!“
„Namusaj te vakeres! Savoro šunďom so priminkerďa le Devleske, te dela pale o dživipen lakera čhajorake. No o Del lake na šegitinla, čak me! Našťik keres oda so tu kames! Tu džanes, ko so šaj kerel u so našťik keres! Tu džanes, hoj hin man čačo!“ chojarďi sja i kirajka so sja pro vešune džuvja.
„Hin tut čačo, no mojinav man ke tute, šegitin lake! Tu oda šaj keres!“ mojinelas le vilengeri kirajka.
„Mojinav man kirajka, šegitin mira čhake la Evičkake. De lake pale o dživipe, u me tuke da oda, so tu kameha!“ mojinelas i romňi. „Hat, šaj tuke šegitinav, no bludineha maškaro zego u phuv! Tiri čhaj sja mek terňori, u nakamja te meren. U vašoda lake mek šaj dav pale lakero dživipe! No tu poťineha vaš lakero dživipe! La tut ke mande u dživečha amenca sar vešuňi džuvji. No musaj te dživeha sar amen! No so kames oda avka, avka sar vakerďom?“ phučja.
„Savoro lav avka, sar vakerďal! Phenďa i romňi. „Dav miro dživipe, vaš la čhakero!“
„Mek musaj tuke te phenav, hoj šaj dikhes tira čhajora, no čak duralur, u našťik tut dikhel! Te džana hoj sjalas paše paš tiri čhaj u dikhja tut, kera erďavone tuke, no te tira čhake!“ phenďa i vešuňi kirajka
„Šoha na kera oda, so nela lačhe! Oda tuke priminav! Šoha pre mande na chojasajoha, mer noveha soske!“ Sar oda phenďa, ačhelas angili kirajka aver romňi, čhingerďi, o bala sle šedive, tele mukle, o gada sle sar i čar, u čhingerde, u sja pindrangi.
Oda idejo khere i muji čhaj i Evička, džiďija upre. O roma vakerenas hoj ačhija pes zazrako. I Evička žibut užarlas pira dajora, rodelas, u sja bare somorutni. No prejďinďa valesavo idejo u poloke biskerlas. Barolas i Evička, kamja pe andro šukar čha, u pandik peske la lija oda čha romňake. No la dajora furt užarlas. Paťalas hoj valekana avla khere. Pal beršeste sar geja i Evička romeste, uja lake šukar čhavoro. I Evička pire romeha sle bare bachtale, hoj hin len šukar čhavoro. Te i phuri romňi le dikhelas duralur, sar kezdinďa te naškeren palo romane udvari. Phirlas le te dikherkeren duralur, tena la valeko dikhel.
Jek ďives, ma le čhavoreske sle ma deš berš, pumen o čhavore avri kene andro veš pro pencji. Sar sle lenge o košara pherde, kene pumen ko pataka. I phuri romňi pre lende čoral dikhelas. Lošaji sja hoj dikhel le čhavore. O čhavbore chuťkerde andro paňi u kerenas paradi, u hasanas. Pandik o čhavore ale avri andalo paňi, čak la phura romňakero čhavoro avri naja. O čhavore pumen urde u gele khere, nadikhle hoj jek lendar andalo paňi avri naja. Sar o čhavore gele khere, i romňi našťa andro paňi u ciňa avri le čhavore. No te šegitinen leske ma nadžanďa. Rovelas, vika kerlas, upral le čhavoreskero tešto, no te šegitinen ma leske nadžanďa.
„Gulo Del proda zego, soske mange ada keres? Ši megin sjom te dikhel pre la čhakere jasva u pre lakero baro pharipen pre lakero jiloro? Sjom te dikhen sar parunel pire cikne čhavore? So mek sjom te keren tena man avka mares? So sjom mek te keren te dživel mira čhakero čhavoro? Miro dživipe ma diňom vaš la čhakero. Ma nane man so te den, te dživel o čhavoro!“ rovelas i romňi.
Akor ačhija angili romňi i kirajka so sja pro vili. „Ma rov! Džanav tuke te šegitinen! Mek hin tut so šaj des, te kames te dživel la čhakero čhavoro!“
„Dav so čak kames, čak de pale le čhavoreske o dživipen! Dav savoro so kames!“
„Megin keres oda so tu kames!“ chojarďi sja le vešune džuvjengeri kirajka. ,,Megin keres oda so nasjal te keren vilengeri kirajka! Megin keres erďavone! No me tut mukav, ker so kames! Me užara so alestar ela!“
I kirajka pro vešune džuvja našjija. Le vilengeri kirajka lija jek breziko kaštoro, thoďa la romňake pro šero, akor ačjija i romňi sar te nujas andre late o dživipe. Dikhelas angil peste, no ništ na dikhelas, nikas na pindžarelas. Na pindžarelas ani le vešune zveren, na dikhelas ani o kašta andro veš. Sja bi voďiskero! Kanak oda dikhle o vili, daranďile. Dikhenas pri kirajka so lake oda kerďa, u phučnas, soske lake oda kerďa.
O čhavoro phutraďa o jakha, urďa o gada, u geja khere. I Evička ma daralas kaď hin o čhavoro, mer naja le avre čhavorenca khere. No erzinelas, hoj lakeri našaďi daj, ikrel upralo šeroro le čhavoreske o vast. Bludinelas i phuri romňi palo veša, no nadžanelas kaj hini. Na erzinelas o šil, o tato, nadžanelas so oda hin truš, bok, na erzinelas ništ. Avkake dživenas, vaj na dživelas i romňi. No jek ďives pumen chune so duj kirajki pro heďo la patakake. Chune pumen odoj te o vešune vili, te o vešune džuvja. Čak i romňi odoj nasja. Savore phučkernas kaj hiňi: „Kaj hin i phuri romňi?“ no na džanen ani jek tephenen. „Me la dikhjom. Joj ma nane vešuňi džuvji, nane ani vešuni vila. Bludinel palo veša, andalo pindre lake džal o rat, ase lake hin dukhale o pindre, o gada hin pre late čhingerde, o bala nane chande, ani thoďi. Oda nane ma joj, oja hin ma čak o tešto bijo voďi! O terne vili latar daran, u o vešune džuvja la kanak dikhen, džan pro aver odalo, tena la chuden!“ Akor phenďa le vilengeri kirajka: „Ma avka nela! Ma lakero pharipen ma hin pro agor. Ma daran, vili mire, ani tumen vešune džuvja!“
Polokore šojaďa pri pišťalka, u akor pe sikaďa i romňi. O vešune džuvja la ikrenas tena džal het, vaj tena perel, mer ma na birinelas. Le vešune vilengeri kirajka thoďa la romňake pro šero i breziko kopajori, u i romňi aja ke peste. Dikherkerlas keril peste, u dikhja bute vilen, u vešune džuvjen, u soleduje kirajken. Le vilengeri kirajka phenďa:
„Te džanen, akada kamjom. U phena tumenge te soske, kamjom te džanen, keci avri ikrela manušeskero dakero kamiben! Šoha nadžanďom u na paťanďijom hoj la dakero kamiben hin aso zoralo, u džanel aci but avri te ikren jek daj vaš pire čhavore! Na paťas oleske sar pe palo dakero kamiben vakerel! I phuri romňi mange sikaďa, u me lake paťanďijom, hoj oda hin čačo! Sikaďa mange akor, kanak diňa piro dživipe vaš la čhakero. Dutovar mange sikaďa, kanak diňa piro voďi, vaš la čhakero čhavoro. U oda čak vašoda, tena tirinel u dikhel lakeri čhaj, hoj muja lake o čhavoro, u musaj le te parunel. Nakamja tena lakera čhajora dukhal o jiloro andri duk palo čhavoro. Tena lakere jasviňa džan andal lakere jakha. Akana džanav, hoj la dakero kamiben hin baro barvajipen vašo daja. Hoj hin la dakero kamiben buter u kučeder sar o somnakaj, o kuč demanti u ola jekučeder rupuňa. Ada man sikjarďa u sikaďa i romaňi romňi. U vašoda lake dav pale lakero voďi! Ma lakero pharipen ma nela! U adaďivestar ela i romaňi romňi vila!“
U akor i romaňi romňi ačhelas angilo vili u kirajki, andro jekšukareder gada, jek kučeder gada, u sja megin terňi. Biskerďa pri duk, pharipen, u dživenas čak vašo veš, zveri so dživenas andro veš, viraga. Khelelas andri raťaskeri čak, u sja bachtaji.
Azutastar o phure roma vakeren, hoj maškaro vili hin te romaňi vila. Paťan vaj na, no te kampelas le romenge te šegitinen andro veš, futr lenge šegitinelas. Vašoda o roma rado phiren andro veša. U te iš našjon andro veš, furt rakhen o drom khere. Šaj ovel hoj joj lenge sikavel o drom, u ikrel piro vast upral lende.
Text do rómskeho jazyka preložila Zlatica Rusová.
žije v dedinke Kameňany v okrese Revúca. Vo voľnom čase sa venuje písaniu kníh, ktoré píše v slovenskom i v rómskom jazyku. Niekoľko jej kníh bolo preložených aj do maďarského jazyka. Dosiaľ je autorkou celkovo 14 kníh. Spolupracovala s redakciou Romano džaniben a s portálom romea.cz v Českej republike. Je členkou Rómskeho literárneho klubu.