Walden

V rubrike Výpisky z kníh budeme pravidelne uverejňovať obľúbené pasáže našich redaktorov i prispievateľov zo súčasných prozaických kníh alebo tých, ktorým sa podarilo prežiť až do súčastnosti. Do nultého čísla sme si vybrali český preklad diela Henryho Davida Thoreaua Walden aneb Život v lesích, ktorá budúci rok oslávi 170. výročie jej prvého vydania.

[…] házejí za sebe přes hlavu kameny, aniž se starají, kam dopadnou. 

[…] lidem zpravidla mnohem víc záleží na tom, aby měli módní nebo aspoň nezáplatované a čisté šaty, než aby měli čisté svědomí.

Ta plytká lidská společnost – pro slávu pozemskou  rozplynout nechá blaho nebeské.

Kdyby si lidé vlastníma rukama budovali své příbytky a prostě a poctivě opatřovali pro sebe a své rodiny potravu, třeba by se v nich všeobecně rozvinuly básnické vlohy

Jako by šlo hlavně o to dorozumívat se rychle a ne rozumně.

Strávit takhle nejlepší údobí života vyděláváním peněz, abych mohl užívat pochybné svobody v jeho nejméně hodnotném údobí.

 Míšený chléb dělej takto. Ruce i díži dobře umyj. Do díže dej mouku, pozvolna přilévej vodu a důkladně prohněť. Když jsi těsto dobře prohnětl, vyválej je a přikryté peč.

Ale rád bych řekl svým bližním jednou provždy: Pokud jen můžete, žijte volně, neupoutáni k ničemu! Je v tom jen malý rozdíl být upoután k farmě nebo k mřížím okresního vězení.

Prostotu, prostotu, prostotu! Říkám ti: dej si záležet na dvou nebo třech věcech, neber si jich na starost sto nebo tisíc, místo miliónu počítej s půltuctem a účty si veď na nehtu svého palce!

[…] nemám v úctě člověka, který by na trh odnesl celou krajinu, a odnesl by tam i svého boha, kdyby za něj mohl něco stržit.

Shánět obživu, ať není tobě pouhým zaměstnáním, ať je ti zábavou! Raduj se z půdy, ale vlastnit ji nechtěj! Protože v lidech není dost průbojnosti a dost víry, jsou tam, kde jsou: kupují a prodávají a marní život jako otroci.

Po jediném mírném deštíku je tráva o několik tónů zelenější. Tak i naše vyhlídky se rozjasní s přílivem lepších myšlenek. Jak šťastni bychom byli, kdybychom dokázali žít stále v přítomné chvíli a vytěžit něco z každé nepatrné příhody, která nás potká, jako tráva, která na sebe ochotně dává působit i malé kapičky rosy, jež na ni padnou, a nemarnit čas doháněním dávno zmeškaných příležitostí, kterým říkáme plnění povinností.

Jsou věci, jimž můžeme vtisknout jistou tvář; žádná však nám nakonec nemůže prospět víc než tvář pravdy.

Nadbytečné bohatství může si koupit jen věci nadbytečné. Na to, co potřebuje duše, není třeba peněz.

Jenom ten den vysvitne, pro nějž jsme probuzeni.