Úryvok je 10. kapitolou z rovnomennej knihy, ktorá vyšla v roku 2023 v českom vydavateľstve Kher.

Už bylo půl čtvrté, když náš kmen Apačů netrpělivě postával u autobusové zastávky a čekalo se jen na mě. Já se zdržel, protože se u nás Velikonoce tou veselou sešlostí poněkud protáhly. Tatínek se chtěl místním mládencům a sousedům pochlubit, jak už umím hrát nejen na housle, ale i na harmoniku. Když si mě přestali všímat, vyplížil jsem se z domu. Na cestě k zastávce jsem naštěstí potkal pana Josefa, starého kočího, který pro místní zemědělské družstvo jezdí s povozem taženým dvěma hnědáky. „Pane Josef! Pane Josef, počkejte na mě!“ Poznal mě, už mě párkrát svezl, a dokonce mi půjčil i opratě a učil mě, jak kočírovat koně povely čehý, hot, curyk a prrr. Ovládat koně je něco úžasného, ale dnes jsem spěchal a měl obavy, aby se na mě parta nenaštvala, že kvůli mně přijdeme pozdě na zápas se Slamáky. 

„Pane Josef, kam jedete?“ 

„Jedu na Přibyslav, pro konve na mlíko, mladej.“

„Jé, pane Josef, vemte mě, kluci na mě už čekaj a jistě maj zlost. Měl jsem se s nima sejít už před čtvrt hodinou.“ Když jsme projížděli kolem zastávky, poprosil jsem ho, jestli by si kluci taky mohli naskočit. Nebyl proti, a tak jsem si to u nich vyžehlil, a ještě mě pochválili, že jsem zajistil odvoz.

Na Přibyslavsku už Slamáci čekali na louce pod hřbitovem. Stáli pěkně v řadě od největšího k nejmenšímu. Už zdálky nám něčím připadali divní, a když se jsme k nim přiblížili a prohlédli si je zblízka, došlo nám, že se oblékli do krátkých kalhot a košil, dokonce si na hlavy narazili i nějaké staré čepice. Vypadali jako postavy kluků z filmu Knoflíková válka. Mirek Horáčků měl dokonce i stejnou baretku, jakou nosil L´Aztec. Neměli jsme Slamáky rádi, ale tohle se jim povedlo.